Podstatnou část celé časové dotace si vyžaduje odvod daní/odvodů z práce (celkem 256 hodin). Jen pro porovnání, v San Marinu činí časová zátěž těchto úkonů 52 hodin, v Irsku 80 hodin a na Slovensku 207 hodin. Jedinou zemí, kde firmy stráví „vypořádáním se“ s povinnostmi vůči státu delší dobu je Bulharsko s hodnotou 454 hodin.
Tak to alespoň vyplývá z výroční zprávy Světové banky s názvem Doign Business 2015, jež se v jedné ze svých částí zabývá i daňovou zátěží z hlediska časové náročnosti. Poslední výraznou změnou k lepšímu bylo dle Světové banky zavedení kontaktních míst Checkpoint v roce 2013. Od tohoto roku Česká republika v globální konkurenci spíše ztrácí a pomyslnou společnost ji v globálním měřítku dělají země jako Sýrie, Uzbekistán, Čína a Kostarika (nutno tedy podotknout, že na 122. příčce, tj. o 3 místa pod Českou republikou se nachází Japonsko).
Počet hodin potřebných k výpočtu, vykázání a odvodu daní v jednotlivých členských zemích Evropské unie
Co by podle Světové banky pomohlo České republice ke zlepšení stávající neuspokojivé situace (pokud se nechceme spokojit s tím, že v rámci Evropské unie dosahujeme předposlední příčky)? V první řadě je to snížení frekvence placení daní a další posun v elektronizaci daňového systému (možnosti vyplnit a odeslat více formulářů elektronickou cestou). Pomohlo by i snížení celkové zátěže, která má nepříznivý vliv na zisky firem.
Vzhledem k tomu, že pro tento a příští rok se žádné výrazné zjednodušení procesu výpočtu a odvodu daní nechystá (naopak, za přítěž lze považovat elektronickou evidenci tržeb, jež bude v České republice uvedena v život od 1. 1. 2016), nezbývá než doufat, že se v žebříčku zemí dle komplikovanosti odvodu daní výrazně nepropadneme. Daňový systém, resp. jeho komplikovanost, je jistě jedním ze vstupních údajů, které berou v potaz nejen firmy působící v České republice (uvažující o přesunu do zahraničí), ale také zahraniční investoři vyhlížející novou lokalitu pro rozšíření svých výrobních/servisních zařízení.